Zájezdy do divadla

Přijímáme přihlášky na autobusovou dopravu do Moravského divadla v Olomouci.

Zájezdů se účastní pravidelní předplatitelé sk. K.
Cena dopravy do divadla a zpět je stanovena pro sezónu 2024/2025 na 100 Kč za osobu a dopravu na jedno představení.
Bližší informace pro zájemce: Dita Bajlová, tel.: +420 725 427 887

 

Program:

23. 9. 2024

Henryk Górecki

Ad Matrem

Opera o hledání ztraceného chlapce

Nejznámější hudební dílo Henryka Góreckého Symfonie žalostných písní, vypráví o strachu matky ze ztráty dítěte. Sugestivní hudební kompozice v sobě snoubí niterný žal s nadějí a vírou ve šťastné shledání. V inscenaci zazní také skladba Ad Matrem a výběr z cyklu sborových písní Široká voda od stejného autora. 

Na půdorysu skladeb Góreckého se rozehrává příběh tříletého chlapce, který se rodičům zatoulá během zpočátku poklidného výletu do hor. Smráká se a počíná dramatická pátrací akce, do níž se zapojuje horská služba, speciální policejní útvar, sbor dobrovolných hasičů, pan myslivec i zbytek obce. Jak dalekou cestu může chlapec urazit sám v divočině? Jak se zachová, až dojde ke břehu hlubokého potoka? Kolik piv si dal pan myslivec, než na vlastní pěst vyrazil chlapce hledat ve svém terénním autě? A pokud lidé v hledání neuspějí, postarají se o dítě duchové lesa? Nebojte, vše dobře dopadne. Inscenace volně vychází z několika reálných příběhů, které se staly v českém pohraničí.  

 

Spoluúčinkuje orchestr Moravského divadla Olomouc.

Délka představení: cca 1 hodina 20 minut, bez přestávky

 

 

 

21.10.2024

Aaron Posner, Adaptace románu Chaima Potoka

Jmenuji se Ašer Lev

Zdánlivě obyčejný příběh o dospívání talentovaného Žida, který se stane umělcem, přestože to znamená rozchod s rodinou a komunitou, v níž vyrůstal, je nesmírně sugestivní výpovědí o základním smyslu umění, o potřebě tvořit skutečné hodnoty, o židovském náboženství a o velmi zvláštním střetu židovství s křesťanstvím.

Roku 1972 vydal Chaim Potok, americký autor židovského původu, svůj třetí a bezesporu nejúspěšnější román s názvem Jmenuji se Ašer Lev (My Name Is Asher Lev). Jeho děj nás přivádí do New Yorku 50. let 20. století, konkrétně pak do ortodoxní židovské komunity, v níž žije Ašer Lev,Proč nakonec namaluje Ašer Lev, ortodoxní Žid, který se nezříká své víry, svůj nejslavnější obraz s motivem ukřižování? mimořádný mladík, který oplývá nevídaným výtvarným talentem. Jeho umělecký dar ale není v tamní komunitě považován za požehnání, nýbrž za pokušení pocházející ze strany zla. 

Román se své divadelní adaptace dočkal poměrně nedávno, a to díky americkému dramatikovi Aaronu Posnerovi. Jeho stejnojmenná hra měla světovou premiéru ve Filadelfii v lednu roku 2009 a roku 2012 byla uvedena v New Yorku na tak zvané Off-Broadway, kde také získala cenu Outer Critics Circle Award za nejlepší nový text. Moravské divadlo Olomouc uvede tuto Posnerovu dramatizaci v ČESKÉ DIVADELNÍ PREMIÉŘE! Režie inscenace, jež akcentuje prosazení vlastní identity a individuality vzdor neměnným pravidlům a tradicionalismu, se chopí Adam Steinbauer, nedávný absolvent brněnské JAMU, který svou profesionální kariéru teprve začíná, ale už nyní je považován za jeden z nejvýraznějších režijních talentů nastupující mladé generace.

Divadelní adaptace byla zadána k vytvoření a následně produkována divadlem Arden Theatre Company, Philadelphie, Pensylvánie. Dramaturgyní byla Michel Volansky. Hra byla nastudována s přispěním organizace PlayPenn a jejího uměleckého ředitele Paula Meshejiana.

Hra Jmenuji se Ašer Lev je uváděna díky licenci od Dramatist Play Service, 440 Par Avenue South, 11th Floor, New York, NY 10016, USA, www.dramatists.com. Autorská práva k dramatizaci v České republice zastupuje Aura - Pont s.r.o., Veslařský ostrov 62, 147 00 Praha 4.

Upozorňujeme diváky, že se během představení na jevišti používá stroboskop. 

Délka představení: cca 2 hodiny 15 minut, 1 přestávka

 

 

 

Odjezdy ze Šternberka z následujících nástupních míst: 

18:00 - Olomoucká - Tesco

18:05 - U nemocnice, Sadová zast.

18:08 - Dvorská

18:11 - Masarykova ulice

18:40 - příjezd za divadlo, Olomouc

Odjezd autobusu zpět do Šternberka se řídí délkou jednotlivých divadelních představení.

 

 

Historie zájezdů do divadla v Olomouci

Již koncem  50. let začala jezdit společně skupina divadelních přátel do Olomouce na představení tamního divadla  - dříve Státní divadlo O. Stibora Olomouc (1920–1990 ), od roku 1990 Moravského divadla.

V r. 1959 převzalo město Šternberk do své správy bývalý Okresní dům osvěty na tř. ČSA.

O dva roky později došlo k jeho sloučení se Závodním klubem n. p. Chronotechna a závodními kluby ostatních šternberských závodů a vytvoření Spojeného závodního klubu n. p. Chronotechna Šternberk, který se stal hlavním organizátorem kulturního dění ve městě. Nově vzniklá organizace začala mj. pořádat autobusové zájezdy do divadel mimo Šternberk, nejčastěji do olomouckého divadla.

 

Tylovo divadlo ve Šternberku

Budova Tylova divadla byla postavena v roce 1922 v dnešní Masarykové ulici jako Kino Saxinger. Jednalo se o patrovou podlouhlou budovu na obdélníkovém půdoryse, delší část do dnešní Kollárovy ulice. Na kratší straně obrácené do Masarykovy ulice byl malý přístřešek podpíraný úzkými sloupky, na němž byl nápis Saxingers Lichtspielhaus

 Kino zde fungovalo až do konce druhé světové války a po jejím skončení bylo převedeno do majetku města. Od roku 1952 zde byl dočasně sklad obilí.  

V místních orgánech Městského a okresního národního výboru vykrystalizovalo v říjnu 1953 rozhodnutí poskytnout tuto budovu divadlu. V dvorní části byla přistavěna přízemní přístavba, v sále orchestřiště, které později bylo uzavřené a sloužilo jako předscéna. 

Adaptován na šatny pro vystupující byl i sousední dům v Kolárově ulici. Sál měl kapacitu 574 míst.  Divadlo bylo slavnostně otevřeno 8. května 1955 Prodanou nevěstou od Bedřicha Smetany.  

V roce 1957 byla přistavěna v rámci akce „Z přízemní“ přístavba vchodu do Masarykovy ulice. Divadlo fungovalo nejen pro ochotníky, ale i pro zájezdní představení divadel hlavně z Olomouce a Opavy. Během druhé poloviny 20. století divadlo sloužilo častěji i pro další společenské akce jako koncerty, akademie, besídky apod. 

Od sedmdesátých let se zde promítaly i filmy. Žádná zásadní rekonstrukce nebyla od otevření divadla vykonána, budova začala pochopitelně chátrat a její vybavení značně zastaralo.  Město si nechalo vypracovat studii, ve které byly odhadnuty náklady renovace na 70 milionů korun. Jako jeho provozovatel bylo nuceno objekt z technických důvodů v roce 2008 uzavřít. Pro investici do divadelního prostoru byl vybrán projekt nového multikulturního centra v Kulturním domě, a proto městští zastupitelé schválili prodej nemovitosti soukromníkovi, což se v roce 2010 i stalo.

Ve Šternberku má bohatou historii a dlouhou tradici sahající do období první republiky české ochotnické a loutkové divadlo. Na tuto tradici českého divadla z období mezi dvěma světovými válkami po roce 1945 navázali divadelní ochotníci i loutkaři - Divadelní kroužek Národní jednoty Libuše, Jednota divadelních ochotníků, Kašpárkova družina, Loutkářský soubor Kašpárkova divadla. Domovskou scénou se stalo Kašpárkovo divadlo, které v roce 1949 bylo zprovozněno v původním zchátralém sále hostince U Bacchuse.  Kronika města Šternberka udává, že v letech 1946 – 1958 uvedlo Kašpárkovo  divadlo 63 her s 310 ochotníky a 53 000 návštěvníky. Mezi režiséry ochotnické scény patřili mj. otcové našich známých hereček Hany Macuichové a Lenky Kořínkové. 

Koncem 50. let začaly ochotnické soubory loutkařů i divadelníků zanikat. Důvodem byly politické a organizační změny ve společnosti (zatýkání některých ochotníků), rostoucí konkurence kina a televize. V 60. letech se divadelní scéna rozšířila o sál pro 100 návštěvníků v Domě osvěty – vzniklo komorní Divadlo 100, kde se prezentovala mladá kulturní generace - studentská divadla, mladé hudební skupiny, přednáškové večery, gymnasiální recitační kroužek, komponované hudební pořady.   

V  době koncem padesátých let minulého tisíciletí se právě začala psát tradice organizování zájezdů do divadla v Olomouci a tato tradice trvá až do současnosti.

[Použitý zdroj: Vlasta Hlůzová: Stopami šternberské historie, Šternberk 2011, 2. Vydání]

 

 

 

 

 

 

 

 

© 2024 Městská kulturní zařízení, příspěvková organizace | firla.eu