Zájezdy do divadla
Přijímáme přihlášky na autobusovou dopravu do Moravského divadla v Olomouci.
Zájezdů se účastní pravidelní předplatitelé sk. K.
Cena dopravy do divadla a zpět je stanovena pro sezónu 2025/2026 na 100 Kč za osobu a dopravu na jedno představení.
Bližší informace pro zájemce: Dita Bajlová, tel.: +420 725 427 887
22. 9.
Činohra
Brouk v hlavě
Stylový hodinový hotýlek U galantní kočičky, prostoduchý hotelový sluha Bouton a jeho záliba v alkoholických nápojích, Kamil a jeho neschopnost vyslovovat souhlásky, Carlos a jeho nezkrotný španělský temperament, ředitel pojišťovny a téměř dokonalý manžel pan Champsboisy, vzájemně se neznající hosté a především pak brouk nasazený do hlavy paní Marcely.
Donutí ji otestovat v praxi manželovu věrnost – to jsou základní ingredience, ze kterých dokáže šikovný herecký soubor pod vedením citlivého režiséra vykouzlit pravou francouzskou delikatesu hodnou michelinské restaurace. Snad nejslavnější fraška divadelní historie, jedna z nejhranějších francouzských komedií všech dob a herci i diváky nejoblíbenější dvojrole, jakou kdy kdo napsal, to všechno a ještě mnohem více je Brouk v hlavě z pera komediální legendy Georgese Feydeaua.
Je až s podivem, že na jeviště Moravského divadla se tato komediální klasika dostala pouze jedinkrát, a to v roce 1997. Olomouckého „Brouka“ tehdy režírovala Lída Engelová, dvojroli Boutona a Victora-Emmanuela si zahrál Dušan Urban a představení se na repertoáru udrželo pouhou jednu sezonu. To režisérka Janka Ryšánek Schmiedtová má s nově chystanou inscenací Brouka v hlavě zcela jiné ambice. Ráda by olomouckému publiku darovala poctivou „dveřovou“ komedii, na kterou se bude chodit dlouhá léta a která si své diváky najde napříč generacemi. Po Roku na vsi a Domě Bernardy Alby se tato všestranná režisérka vydá opět na pole divadelní zábavy, aby si splnila svůj dávný režisérský sen a vdechla život klasické francouzské bulvární komedii.
Délka představení: cca 2 hodiny 45 minut, 1 přestávka
20. 10.
Opera a opereta
Tosca
Giacomo Puccini po dokončení své druhé opery Edgar v roce
1889 hledal námět pro další jevištní dílo. Shodou okolností
navštívil v Teatro Filodrammatici činoherní představení tragédie
Tosca tehdy módního dramatika Victoriena Sardoua.
V hlavní roli jako host excelovala heroina tehdejšího světového divadla, Sarah Bernhardtová. Pucciniho představení uchvátilo především díky Bernhardtové a předloha pro další operu byla na světě. O Toscu měl zájem i stárnoucí Verdi, a především Albert Francchetti, což Pucciniho utvrdilo ve správnosti volby. V roce 1900 v Miláně pak měla premiéru jedna z nejslavnějších a neuváděnějších oper světa. Je pokládána za první Mistrovu veristickou operu. Operu, která se nebojí naturalismů, šetří slovy (Puccini napsal svému libretistovi mj. „Se slovy šetři a pokus se o to, aby události na jevišti byly dostatečně srozumitelné spíš pro oči než pro uši“.), ale nikoli city a emocemi, které jsou až krajně vyhrocené. Hlavní postavou opery je pěvkyně Floria Tosca. Vášnivá, smyslná, krásná, žárlivá, milující, hysterická. Extrémní osobnost, která na pozadí politických intrik doby napoleonské prožívá zničující a sebezničující milostné drama, které už 125 let dráždí diváky i tvůrce. Postava Toscy byla (a je) parádní rolí všech světových dramatických sopranistek. Ve zmiňované roli dobyly Metropolitní operu v New Yorku kupříkladu Eva Urbanová či Ema Destinnová, která uchvátila i samotného Pucciniho.
Spoluúčinkuje orchestr a sbor Moravského divadla Olomouc spolu s Dětským pěvěckým sobrem BoDo centrum, o. s. pod vedením Hany Vyroubalové.
Operu uvádíme v italském originále s českými a anglickými titulky.
Odjezdy ze Šternberka z následujících nástupních míst:
18:00 - Olomoucká - Tesco
18:05 - U nemocnice, Sadová zast.
18:08 - Dvorská
18:11 - Masarykova ulice
18:40 - příjezd za divadlo, Olomouc
Odjezd autobusu zpět do Šternberka se řídí délkou jednotlivých divadelních představení.
Historie zájezdů do divadla v Olomouci
Již koncem 50. let začala jezdit společně skupina divadelních přátel do Olomouce na představení tamního divadla - dříve Státní divadlo O. Stibora Olomouc (1920–1990 ), od roku 1990 Moravského divadla.
V r. 1959 převzalo město Šternberk do své správy bývalý Okresní dům osvěty na tř. ČSA.
O dva roky později došlo k jeho sloučení se Závodním klubem n. p. Chronotechna a závodními kluby ostatních šternberských závodů a vytvoření Spojeného závodního klubu n. p. Chronotechna Šternberk, který se stal hlavním organizátorem kulturního dění ve městě. Nově vzniklá organizace začala mj. pořádat autobusové zájezdy do divadel mimo Šternberk, nejčastěji do olomouckého divadla.
Tylovo divadlo ve Šternberku
Budova Tylova divadla byla postavena v roce 1922 v dnešní Masarykové ulici jako Kino Saxinger. Jednalo se o patrovou podlouhlou budovu na obdélníkovém půdoryse, delší část do dnešní Kollárovy ulice. Na kratší straně obrácené do Masarykovy ulice byl malý přístřešek podpíraný úzkými sloupky, na němž byl nápis Saxingers Lichtspielhaus.
Kino zde fungovalo až do konce druhé světové války a po jejím skončení bylo převedeno do majetku města. Od roku 1952 zde byl dočasně sklad obilí.
V místních orgánech Městského a okresního národního výboru vykrystalizovalo v říjnu 1953 rozhodnutí poskytnout tuto budovu divadlu. V dvorní části byla přistavěna přízemní přístavba, v sále orchestřiště, které později bylo uzavřené a sloužilo jako předscéna.
Adaptován na šatny pro vystupující byl i sousední dům v Kolárově ulici. Sál měl kapacitu 574 míst. Divadlo bylo slavnostně otevřeno 8. května 1955 Prodanou nevěstou od Bedřicha Smetany.
V roce 1957 byla přistavěna v rámci akce „Z přízemní“ přístavba vchodu do Masarykovy ulice. Divadlo fungovalo nejen pro ochotníky, ale i pro zájezdní představení divadel hlavně z Olomouce a Opavy. Během druhé poloviny 20. století divadlo sloužilo častěji i pro další společenské akce jako koncerty, akademie, besídky apod.
Od sedmdesátých let se zde promítaly i filmy. Žádná zásadní rekonstrukce nebyla od otevření divadla vykonána, budova začala pochopitelně chátrat a její vybavení značně zastaralo. Město si nechalo vypracovat studii, ve které byly odhadnuty náklady renovace na 70 milionů korun. Jako jeho provozovatel bylo nuceno objekt z technických důvodů v roce 2008 uzavřít. Pro investici do divadelního prostoru byl vybrán projekt nového multikulturního centra v Kulturním domě, a proto městští zastupitelé schválili prodej nemovitosti soukromníkovi, což se v roce 2010 i stalo.
Ve Šternberku má bohatou historii a dlouhou tradici sahající do období první republiky české ochotnické a loutkové divadlo. Na tuto tradici českého divadla z období mezi dvěma světovými válkami po roce 1945 navázali divadelní ochotníci i loutkaři - Divadelní kroužek Národní jednoty Libuše, Jednota divadelních ochotníků, Kašpárkova družina, Loutkářský soubor Kašpárkova divadla. Domovskou scénou se stalo Kašpárkovo divadlo, které v roce 1949 bylo zprovozněno v původním zchátralém sále hostince U Bacchuse. Kronika města Šternberka udává, že v letech 1946 – 1958 uvedlo Kašpárkovo divadlo 63 her s 310 ochotníky a 53 000 návštěvníky. Mezi režiséry ochotnické scény patřili mj. otcové našich známých hereček Hany Macuichové a Lenky Kořínkové.
Koncem 50. let začaly ochotnické soubory loutkařů i divadelníků zanikat. Důvodem byly politické a organizační změny ve společnosti (zatýkání některých ochotníků), rostoucí konkurence kina a televize. V 60. letech se divadelní scéna rozšířila o sál pro 100 návštěvníků v Domě osvěty – vzniklo komorní Divadlo 100, kde se prezentovala mladá kulturní generace - studentská divadla, mladé hudební skupiny, přednáškové večery, gymnasiální recitační kroužek, komponované hudební pořady.
V době koncem padesátých let minulého tisíciletí se právě začala psát tradice organizování zájezdů do divadla v Olomouci a tato tradice trvá až do současnosti.
[Použitý zdroj: Vlasta Hlůzová: Stopami šternberské historie, Šternberk 2011, 2. Vydání]